Název

Nový Zéland 19 - Stewart Island a kiwi trek do Mason bay

Popis

Cestování po oblasti Catlins pokračovalo až do nejjižnějšího přístavu Bluffu, známého pro své oblíbené a hojně vyskytované ústřice. V Bluffu jsem se pořádaně vybavila, povyřízovala co se dalo, kredit, ferry a nakoupila to nejnutnější, co budu potřebovat na 3. největším novozélandském ostrůvku Stewartu. Malým ferrym za hříšných 63 dolarů jsem se mezi bouřlívými vlnami přemístila přibližně za hodinku na druhý konec Foveaux průlivu. Já něco vydržím, ale ta plavba byla fakt drsná. Ani jsem se nemohla pobavit s přísedícím námořníkem, protože jsem byla jedna z mnoha, která se taky chopila sáčku a doplazila se na palubu lapat po čerstvém vzduchu a sledovat horizont.. Ještě, že to trvalo jen hodinu..Hm a jiní napřiklad jedni holanďané měli štěstí, že ještě cestou přitom viděl ve vlnách se plácat velrybu..Já myslím, že bych ji ani nezaregistrovala, jak mi bylo špatně..hm, třeba tam taky někde byla Pět dní jsem wwoofingovala v jedné útulné restauraci u Garyho, který se snažil podávat jídlo v restauraci jak říkal ´i s celým balíčkem´(příjemné prostředí, příjemná hudba, krb, květiny a přímý kontakt kuchaře s hosty).. jak říkal, nešlo mu o kvantitu hostu, ale o podávanou kvalitu jim. Byl to tak trochu mezinárodní tábor, kde jsem pracovala s Němcem, Finem, Francouzem, Angličanem a jednou maorkou. Na pět dní jsem se s ruksákem na zádech utekla do bushe, tentokrát sama. Novozélandská oraginzace DOC (něco jako státní český klub turistů a ochránců přírody dohromady) to tady pěkně hlídají a ošetřuji. Zapíšete se kam jdete, kdy se vrátite a také po kolikati dnech, chcete, aby vás začali hledat v případě, kdyby jste se nevrátili ve stanoveném dni. Hm, já jsem si navrhla dva dny, ale naštěstí nebylo třeba. Teda skoro, až na moje adrenalinové rozhodnutí, kdy jsem dala na rady jediného turisty, kterého jsem ten den cestou potkala a trasu si za odlivu zkrátila po pláži. Bohužel za těmi výběšky nebylo nic vidět.. a já nakonec díky své blbosti se brodila po pas ve vodě.. Takže počátky chřipky, která se později projevovala, byly jasné. Vydala jsem se tady do toho blátitého a děštivého ostrůvku hlavně za tím novozélandským symbolem-ptákem kiwim.. Mermomocí jsem ho chtěla vidět v přírodě, né v ZOO. Tak jsem se dostala do úplného dějiště kiwáku do Mason Bay.. a bohužel? Já jsem ho/ji několikrát slyšela, čerstvé stopy sledovala.. ale nic. Na živo ho neviděla. Jiní tursité ho např. viděli den předtím nebo jeden Australan Toa, s kterým jsem strávila hodiny ticha v lese, mi nakonec poslal fotografii kiwíka, kterého viděl na druhý den Asi mi to nebylo souzené, třeba tam na mě čeká pro příště :-). Na živého kiwáka jsem si musela počkat do Christchurch do přírodního parku, do ZOO. Ale i přesto to bylo skvělých 10dní, jak v přírodě, tak u Garyho..Stálo to za to. Někdy jak se říká ne cíl je odměnou, ale i samotná cesta..

Nastavení