Pexeso pro děti
na prázdniny

Za pár korun spoustu legrace
a ještě dětem cvičíte paměť.
Kód: NaPrazdniny

199 s kódem
  • 16.3.2016
  • 7 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 26.1.2014
  • 203 zobrazení
  • 0
  • 00
  • červen 2013
  • 15 zobrazení
  • 0
  • 00
  • 26.1.2013
  • 20 zobrazení
  • 1
  • 00
  • prosinec 2012 až leden 2013
  • 37 zobrazení
  • 0
  • 00
Směs toho všeho, co ještě potom následovalo..
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2009 až listopad 2010
  • 71 zobrazení
  • 0
  • 00
Z Bluffu přes Invercargill jsem dostopovala s jednim starým maurem-rybářem do Rivertonu, kde mě už vyzvedl nový couchsurfista hostitel Graham. U Grahama jsem strávila 2 noci. Ze začátku se Graham mohl zdát trochu podivínem, neznala jsem ho, ale za ty 3 dny, co jsem tam byla, si myslím, že by nikomu neublížil natož zvířatům. Celý život se věnoval dostihovým koním,a jeho dcera dokonce závodně soutěžila. Bylo vidět, že těmi konmi úplně žije. Pro mě koně byly a stále i jsou velcí tvorové, ke kterým si držím jistý odstup a respekt, ale je fakt, že za těch pár dní jsem se ke koním dostala hoodně blízko. Né že bych neměla příležitosti, jen jsem neměla tu potřebu. A tady jsem byla úplně mezi nimi. S Grahamem jsme hlavně opatrovali a ošetřovali dvě hříbata, která se zranila při splašeném útěku. No a tady jsem už cítila tu slabotu (brodění se na Stewartu ve studené vodě se projevilo). Jenže jak se léčit, když jsem se měla věnovat hostiteli, který se vlastně věnoval mě? Já bych nejraději zalezla do peřin, nalila do sebe horké čaje a celé to vše prospala a vypotila, jenže nemohla.Hm, blbé..takže jsem to tak nějak přešla, ale určitě jsem se ji nezbavila. Dokonce jsem si na chvíli i za babysitingovala, když jsem na chvíličku měla pohlídat něčí děcka..to je docela dobrý - Graham mně znal asi den a rodiče těch dětí mě nidky neviděli.. ale kluci byli hodní.. :-) Od Grahama jsem pak pokračovala dál na západ, do Te Anau.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2009
  • 79 zobrazení
  • 0
  • 00
A tohle to byl ten zpusob cestování, který jsem si chtěla vždycky vyzkoušet.. nezávislé, časově neomezené cestování, s veškerou jistotou u sebe (spacák, karimatka, stan a něco k jídlu), kde si člověk musel věřit a spolehat jen a jen na sebe.. Pro některé nesmyslné, nerozumné riskování, ale pro mě nezapomenutelné pocity a dojmy z úplně cizích lidí, z toho, že ten svět není zkažený.. naivní?.. tak ať.. Já toho nelituji. Kromě toho, že mě rodinka z Hinds dovezla co nejdál do Timaru, tak jsem dál pokračovala už jen stopem, stopem sem stopem tam i v těch nejvylidnějších místech, všude kde to šlo. Nocování jsem si zajišťovala pomocí webové organizace Couchsurfistů, na kterou mě doporučil jeden čecháček. Jedná se o zcela dobrovolnou pomoc lidiček, kteří druhým cestovatelům nabízejí svou pomoc, někdy nocleh, někdy dobrou radu nebo jen pokec. Mě se to zdá jako úplně skvělá idea této organizace.A já mám tuktuk jen dobré zkušenosti. Ikdyž na začátku pocit, že jste v cizím městě, a že si vás cizí chlap veze do cizího baráku, je trochu zvláštní..hm, určitě se vám promítají různé scenáře, ale všechno je jinak.. je to fakt o té pomoci druhým. Někde byla připravená postýlka s peřinkou, vana, pračka, někde jen valenda, někde jen karimatka, někdy skvělá uvařená večeře, někdy jen pizza, ale o to vůbec nešlo..jak i Marta zná ze Santiaga" poutník si nestěžuje, poutník jen děkuje" Fajné lidičky jsem potkala, různé národnosti, různé věkové hranice, různého postaví. První byl Geof, vysoce postaveny úředník na městském úřadě, který také rád cestoval. V Dunedinu dvakrát navštívila malíře Miguela a hokejistku Sophii, fajný simpatický mladý pár a v Invercagillu vyúžila pomoc Barbary a Ketiha. A určitě nezapomenu na pomoc Toma a Jacqui v Catlins. Jedinný den, kdy jsem neměla nic zajištěné a konečně si myslela, že vyzkouším ten nově koupený stan..By se stalo, kdyby mi Tom nepřišel do cesty, když me vezl od Kaka pointu, neboť mi sám nabídnul nocleh u nich doma., a já tak chtěla vyúžit a poznat další farmařskou rodinku. Pro mě to byla taková normální rodinka, strašně příjemně jsme si povykládali a úplně se člověk diví, že někdy s úplně cizím člověkem si tak sedne a mohl by vykládat otevřeně hodiny a hodiny.. fajné to bylo.. a taktéž všichni ti řidiči byli fajní a hrozně nápomocní, zejména mladý izraelský pár, který mě zavezl do míst k vodopádům, kam jsem ani nedoufala, že se dostanu.. hmm, fajné to bylo.. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009 až květen 2010
  • 81 zobrazení
  • 0
  • 00
Po týdnu zahradničení v Karameře jsem se přemístila zpátky do Tapawery. Vyzvedla jsem si zbylé věci, rozloučila jsem se s Trevor a Colinem a vyrazila se vším svým jměním dál na ty mé cesty.. Dál na jih na východní pobřeží do Kaikoury. Kaikoura je turisty oblíbené místo kvůli vyjížďkam za velrybkami. Hluboký mořský příkop, které velryby potřebuji, zasahuje hodně blízko k místnímu pobřeží, a tak je větší pravděpodobnost jejich výskytu... a já si tuto příležitost podniknout vyhlídkový let za velrybami spojila s týdenním woofingováním na dairy farmě u Jima. A velrybka taky byla. Sama sobě jsem si nadělila narozeninový dárek :-) Vyhlídkový let nad celým tím krásným pobřežím, Kaikourskými horami, s delfíny a jednou ´malou´velrybkou. A to jsem si ji musela najít sama, jako jediný pasažér v letadle.. " Je velryba pro Vás velká nebo malá..? "
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009 až září 2010
  • 79 zobrazení
  • 0
  • 00
Foták mi odešel, mohla jsem fotit jen v noci anebo kamarovat, takze fotky a videa nic moc..ale to prostředí kudy jsme se s australanem Trevor vydali bylo pro mě z nějkrásnějších míst na Zélandě. Šlo o 5denní trek z Tapawery přes hory Kahurangi nat. parku až do Karamey k západnímu pobřeží..Wangapeka trek je méně známý, ale překrásný. Šli jsme mimo sezonu v září, kdy rána a noci byly pěkně mrazivé, ale zato nepotkali ani živáčka.Vážně, až na samotném konci treku jsme míjeli jeden !český! pár :-) Přespávali jsme v chatkách za cca 5 dolarů, některé byly zdarma, zvláště ta první, která byla stylová a mooc útulná. Byla by to fajná romantika, ale ne s Trevor, ikdyž jako turista a spolucestovatel byl bezproblémový a my ten náš 5denní výlet zvládlí bez ponorkové nemoci. Já jen koukám na ty fotky a videa a chodí mi mráz po zádech, jak se zasním a vrátím se tam, do těch kopců, srázů, skal a potůčku, kde jsme si mohli dělat starosti maximálně tak s tím, kde přespát a co z toho co máme si uděláme na večeři a jen se kochali a kochali přírodou..jeeje hlavně ta chatička, která se jmenovala přímo Trevor hut, tam to na mě působilo jako kanadská krajinka až na ty grizly, ti tam naštěstí nebyli.. a ty štíty hor, hluboká údolí, neprůchodné lesy, průzračné ledové řeky a ti půlmetroví pstruzi - to byla jedna velká nádhera..(fotky s označením C) Až se tam jednou někdo bude chystat, tak vřele doporučuji Wangapeka trek s odbočkou na Trevor hut.. a málem bych zapomněla - Wangapeka trek je obnovený trek starých zlatokopců, kteří se tudy dostávali k moři.. a není divu, že jsme se u jedné takové čerstvé sesuvy půdy nemálo zdržely a pár zlatavých plíšku milimetrových našly.. jojo, málem jsme z toho chytli zlat. horečku, kdyby jsme se neodtrhli, protože se stmívalo.. A Karamea bylo místečko, kde jsem týden strávila důchodců Edie a Russela, kde jsem se měla jak v bavlňce..vyzkoušela rybářskou pochoutku whitebite a také typický novozelándský Pavlova dezer
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009 až květen 2010
  • 86 zobrazení
  • 0
  • 00
Pracovní etapa zkončila a s nabitým kontem jsem se vydala na další cesty za poznáním novozélandského života.. Na počátek jsem si našla 10člennou rodinku v jednom vzdáleném zapadlém přístavu na výběžku v Pelorus Sound, cca 60km severně od města Nelson. Cesta stopem a pěškobusem z Tapawery až tam trvala 1,5 dne s noclehem ve vilidněném backpackeru ve French pass. Na farmě mě čekala simpatická rodinka ale už jen se čtyřmi dětmi, které byly fajně vychované a taková domácí atmosféra. Pro mě to tam byl úplný ráj a safari zároveň. Kromě toho, že jsme bydleli v krásném místečku, tak jsem viděla tučňáky modré, kteří hnízdili přímo pod barákem a strašně strašidelně kvíleli, jindy zas viděla rejnoky plout přímo u břehu, nebo jiný den skotačící tuleně a hlavně?!.. jednoho krásného rána jsem je viděla, přímo z okna chatky, ve které jsem přespávala - skotačící delfíny v zátoce, dokonce jsem měla tu příležitost si kolem nich i zakajakovat.. fíaa tak to bylo něco pro mě... až na tu kosatku, ta během těch 14 dní co jsem tam byla nepřiplula..ta čeká až někdy na příště.. :-) A jednoho dne se také zúčastnila hlavně jako divák pokládání nových slávek do síti..Farmáři se dříve hlavně živili prodejem masa a vlny ovcí, ale dnes mnoho farmářu už přechází nebo si rozšiřuje farmu pěstováním těchto slávek - nový zatím výnosný obchod. Hlavní zdroj v této oblasti Pelorus sound a Marlborough soundu..a pak?.. pak se mi pokazil foťák.. :-(
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009 až srpen 2010
  • 160 zobrazení
  • 0
  • 00
Na jeden krásný víkend jsem se vypravila zpátky do Blenheimu, kde se zrovna pořádala velká narozeninová a zároveň rozlučková párty české komunity s Přemkem..převážně česko-francouzské zastoupení..
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2010
  • 55 zobrazení
  • 0
  • 00
Červen 2009 - po měsičním flákání a cestování po Jižním ostrově jsem musela hezky supkydupky zpátky do práce. Už jsem byla hoodně na dně.. Ale naštěstí díky pomoci jedné Dánky, ke které jsem přišla náhodně, jsem našla práci na ostružinách v jedné malé vesničně na okraji Kahurangi nat. parku. Daleko od ruchu, daleko od městského života, a já to tak vlastně i chtěla. Pracovali a bydleli jsme v malé skupince 8 a později 9 lidí. Někteří vegetili ve svých karavanech a já a ostatní v malém domečku na okraji vesnice. Práce byla pohodová, fyzicky náročná, ale šlo to, až na ty mrazivá rána v červenci..ty byla drsná..fakt brrr, fakt jsem mrzla a těšila se a snila o tom jak jednou už budu jen vzpomínat a ty prašule pak utracet někde na Cookových ostrovech..:-) Cookovy ostrovy se sice nakonec nekonaly (nikdo se mnou nechtěl jet) ale návštěva Austrálie stála za to, za ty promrzlé prstíky... Semotamo po večerech jsem se od chilianů naučila hrát poker, semotamo pak s australanem Trevor vyrazeli na nějaké výšlapy po okolí a s angličanem Colinem pak i jeden den vyrazili na Mt. Arthur, kde bylo kouzelně - hory na které jsem každý den koukala.. Bylo tam pěkně, i přes tu zimu a tři vrstvy dek pod kterými jsem spávala.. jojo,takové klidné bezstarostné cca 3 měsíce..ty pak zkončily na konci srpna, kdy jsem začla plánovat a vymýšlet co dál, co chci ještě vidět, kam jet a jak a jak si to tady prostě ještěcužit..ale to bylo až pak.. na konci srpna
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2009 až srpen 2010
  • 57 zobrazení
  • 0
  • 00
Po woofingování na farmě jsme ještě na pár dní s Pavlem vyjeli za dalšími krásami Nového Zélandu..a to už v některých místech byl fakt už chladný to čas..(a u nás krásný to květen) a tady krásný podzim, až na ty ranní mrazíky, brr.. doma by mě to asi nenapadlo tak cestovat, ale šlo to..Lake Tekapo, které mělo být krásně ledovcově modré, krásná Wanaka, která se mi fakt líbila a hlavně puzzle world, bludiště a kino s pohovkami a s domácí pohodovou atmosférou a pak proslulý a sportovci a turisty známý Queenstown - byl pěkný, a bylo pěkně, ale až mooc turisty zaplněný, ta Wanaka mi vyhovovala víc.. a pak ty jílovcové skály, to bylo něco, až na to nedorozumění tam, viď Pavle :-).. do některých míst jsem se ještě potom později v září/říjnu vracela, abych to okoukla ještě víc a viděla to krásné modré jezero Tekapo..
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2009 až květen 2010
  • 44 zobrazení
  • 0
  • 00
14 denní woofingování v Hinds, v malé dědince u Ashburtonu s Pavlem a Ambrei z Německa
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2009 až květen 2010
  • 44 zobrazení
  • 0
  • 00
Cestování po Jižním ostrově, od Nelsonu, přes Farewell split, Westport, Hokitiku až po ledovce Fox a Franz Josef a zpět na Arthur pass a východní pobřeží
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2009 až srpen 2010
  • 31 zobrazení
  • 0
  • 00
Toulky s Janou a Luďkem po národních parcích Abel Tasman a Nelson lake na severu jižního ostrova..
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2009 až květen 2010
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
Velikonoce na NZ. Pár dní volna jsme využili a vyrazili do turisty oblíbené zátoky Queen Charlotte, která leží na severu jižního ostrova. Naším lákadlem bylo vyzkoušet si kajakovat v mořských vlnách a zpátky se vrátit po oblíbeném turistickém treku. Celodenní plán jedné místní agentury. Ráno jsme obdrželi kajaky, vesty, pádla, světlici, mapku a instrukce, jak doplout do cílového místa. Z tohoto místa nás náš průvodce za pár hodin měl vyzvednout, přemístit na druhou stranu kopce, a odkud už po svých jsme se měli vrátit trekem zpátky do půjčovny.. Všechno vypadalo dobře. Vypluji jsme a jakštak to šlo.. Protože jsme měli divný pocit, že pádlujeme pomalu a že to nestihneme, tak jsme pádlovali ještě víc, ne-li vkuse. Jen jsme si dopřáli nutnou přestávku na záchod a pak zase pádlovali a pádlovali dál a ani nestihali fotit či jinak se kochat krajinou. Časem nám to ale opět začlo připadat divné, že tam ještě nejsme. Jenže koho se zeptat uprostřed zátoky a my se ne a ne najit na mapě..a tak jsme pádlovali dál až nám jeden rybář nebo nějaký výletník potvrdil již zmíněnou domněnku, že jsme úplně špatně. Nezbýlavlo než se otočit a pádlovat zpátky. Zpátky proti těm všem vlnám, které nám předtím přišly vhod. A ještě k tomu počasí se zhoršilo, semotamo pršelo a čas, ten už byl taky daleko po poledni... pořád jsme pádlovali a pádlovali až sil došlo, fakt to už nešlo to.. zmrzli a unavení jsme byli natotata.. Nakonec jsme v jedné zátočině hledali pomoc u místních chaťařů, které jsme zahlédli na břehu. Zjistili jsme, že jsme to pěkně projel. A tou naší rychlosti se ba naopak vypluli až mimo mapu a není divu, že jsme se už na ní nemohli najít. Jak snadné je ztratit se na moři. Všechny ty zatočiny byly stejné. Ale ta naše spása, chataři z Pictonu, nám strašně ochotně pomohli. Nabídli nám ručníky, teplý čaj a něco k zakousnuti a dokonce nám pomohli obvolat toho našeho organizátora, který si pro nás už musel přijet, správně-li připlout, malou jachtičkou... a poomaalinku jel pro nás a poomaalinku jsme se s ním vraceli zpátky na základnu.. A to nám ještě při té zpáteční cestě, došla nafta, Přemek musel pomáhat napřáhnout plachtu a když už se stmívalo, tak se nám podařilo ztratiti jeden špatně upevněný kaják, pro který jsme se museli vracet.. joo, byl to velký den.. :-) a na konci toho všeho, jsme si říkali, že nám to na recepci všechno hezky pěkně zúčtuje - celou tu záchrannou akci, spotřebovanou naftu a jeho přesčasy.. no, a naštěstí nic.. prý byl rád, že jsme se nevydali špatným směrem na širé moře.. :-) Fajný konec, ale večer jsem pěkně skučela. Moje ramena dostala zabrat, všichni ostatní vypadali v pohodě, ale já jsem fakt nemohla a dostala jakousi horečku svalstva nebo něco podobného, ještě že kousek Arniky a horké zábaly a dostatečný spánek mě z toho dostali.. :-) ale fajné.. joo fakt jsem se ukajakovala a nezapomenu na ty naše milé zahranáře.. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2009
  • 67 zobrazení
  • 0
  • 00
Krnováci přijeli.. věci jsme nachystali.. všechno vypadalo tak jak má, až..až na to kritické ráno, kdy jsme jaksi tak trochu ten oficiální slet čarodějnic u Veličky zaspali... :-) a nezbývalo než si udělat čarodějnický slet vlastní..
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2010
  • 102 zobrazení
  • 0
  • 00
Jupií.. kamarádi přijeli.. Zvládli jsme velikonoční procházku na Opálenou, trošku promrznout u grilování, namalovat velikonoční vajíčka, namixovat vaječný likér, upéct beránka a poklábosit co kde jak nového.. fajné.. to mi tam loni chybělo.. Loni když jsem byla na Zélandě, tak se mě jiní ptali a přemlouvali, proč nezůstanu na Zélandě, když se mi tam tak líbí, vždyť si najdu nové kamarády... Jo, já vím, jenže jsem říkala, že doma kamarády už mám.. :-) takové ty osvědčené.. :-) ....... aneb " Pár přatel stačí mít, co uměj za to vzít a nepřestanou hrát, když nemáš chuť se smát...."
více  Zavřít popis alba 
  • 3.4.2010
  • 43 zobrazení
  • 0
  • 00
Cestování po oblasti Catlins pokračovalo až do nejjižnějšího přístavu Bluffu, známého pro své oblíbené a hojně vyskytované ústřice. V Bluffu jsem se pořádaně vybavila, povyřízovala co se dalo, kredit, ferry a nakoupila to nejnutnější, co budu potřebovat na 3. největším novozélandském ostrůvku Stewartu. Malým ferrym za hříšných 63 dolarů jsem se mezi bouřlívými vlnami přemístila přibližně za hodinku na druhý konec Foveaux průlivu. Já něco vydržím, ale ta plavba byla fakt drsná. Ani jsem se nemohla pobavit s přísedícím námořníkem, protože jsem byla jedna z mnoha, která se taky chopila sáčku a doplazila se na palubu lapat po čerstvém vzduchu a sledovat horizont.. Ještě, že to trvalo jen hodinu..Hm a jiní napřiklad jedni holanďané měli štěstí, že ještě cestou přitom viděl ve vlnách se plácat velrybu..Já myslím, že bych ji ani nezaregistrovala, jak mi bylo špatně..hm, třeba tam taky někde byla :-) Pět dní jsem wwoofingovala v jedné útulné restauraci u Garyho, který se snažil podávat jídlo v restauraci jak říkal ´i s celým balíčkem´(příjemné prostředí, příjemná hudba, krb, květiny a přímý kontakt kuchaře s hosty).. jak říkal, nešlo mu o kvantitu hostu, ale o podávanou kvalitu jim. Byl to tak trochu mezinárodní tábor, kde jsem pracovala s Němcem, Finem, Francouzem, Angličanem a jednou maorkou. Na pět dní jsem se s ruksákem na zádech utekla do bushe, tentokrát sama. Novozélandská oraginzace DOC (něco jako státní český klub turistů a ochránců přírody dohromady) to tady pěkně hlídají a ošetřuji. Zapíšete se kam jdete, kdy se vrátite a také po kolikati dnech, chcete, aby vás začali hledat v případě, kdyby jste se nevrátili ve stanoveném dni. Hm, já jsem si navrhla dva dny, ale naštěstí nebylo třeba. Teda skoro, až na moje adrenalinové rozhodnutí, kdy jsem dala na rady jediného turisty, kterého jsem ten den cestou potkala a trasu si za odlivu zkrátila po pláži. Bohužel za těmi výběšky nebylo nic vidět.. a já nakonec díky své blbosti se brodila po pas ve vodě.. Takže počátky chřipky, která se později projevovala, byly jasné. Vydala jsem se tady do toho blátitého a děštivého ostrůvku hlavně za tím novozélandským symbolem-ptákem kiwim.. Mermomocí jsem ho chtěla vidět v přírodě, né v ZOO. Tak jsem se dostala do úplného dějiště kiwáku do Mason Bay.. a bohužel? Já jsem ho/ji několikrát slyšela, čerstvé stopy sledovala.. ale nic. Na živo ho neviděla. Jiní tursité ho např. viděli den předtím nebo jeden Australan Toa, s kterým jsem strávila hodiny ticha v lese, mi nakonec poslal fotografii kiwíka, kterého viděl na druhý den :-) Asi mi to nebylo souzené, třeba tam na mě čeká pro příště :-). Na živého kiwáka jsem si musela počkat do Christchurch do přírodního parku, do ZOO. Ale i přesto to bylo skvělých 10dní, jak v přírodě, tak u Garyho..Stálo to za to. Někdy jak se říká ne cíl je odměnou, ale i samotná cesta..
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2009
  • 85 zobrazení
  • 0
  • 00
19. 3. 2009 opouštím Severní Ostrov a přes Cookův průliv jsem se konečně dostala na ten můj Jižní ostrov. A tady, ve vinářském městečku Blenheim, zakotvila na 5 týdnů. Sešla jsem tady s našim sousedem, který byl jediný známý, kterého jsem znala, ještě před příjezdem na NZ. Vrhám se do backpackerského života v backpackru na budget street 27, kde přebývala a kde se scházela česká komunita, jedna z mnoha českých základen tady v Blenheimu.O češtinu fakt nebyla nouze..Našla jsem si práci na vinici pro Indickou společnost a tak nějak přebyla a malinko ušetřila na další cesty..
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2009 až leden 2010
  • 54 zobrazení
  • 0
  • 00
Je 18. 3. 2009 a já opouštím krátkodobou jistotu na Danyho farme ve Whanganui národním parku a vydavám se stopem dál.. dál na ten můj jih s malou dvoudenní zastávkou v hlavním městě Nového Zélandu ve Wellingtonu.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2009 až květen 2010
  • 49 zobrazení
  • 0
  • 00
Díky Pavlova šefa Meta jsem změnila původní plány a cestu na jih odložila. Vydala jsem se totiž raději do té pravé novozélandské bushe. 14denní pobyt na wwoofing farmě ve Whakahoro mi přišel vhod. Wwoofing znamená přibližně 4-5 hodinová práce za ubytování a stravu..a Whakahoro byla farma úplně na konci světa..na okraji Whanganui národního parku a 60km od nejbližšího městečka..
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2009 až leden 2010
  • 85 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.andenes.rajce.idnes.cz

Aktivní od

27. listopadu 2007

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama